V Teplických skalách byla turistická cesta zpřístupněna o více než jedno století později než v Adršpašském skalním městě. Lezení se zde však opozdilo jen o jeden rok. Do Teplických skal začali přijíždět taktéž Sasové, protože ve 20. letech minulého století nikdo z místních sudetských ani českých obyvatel nelezl. Slavný spárař Erich Neumann se 22. 8. 1924 pokusil o vylezení Hlásky zezadu. Protože doba nebyla pro takto těžké prvovýstupy ještě zralá, byl jeho pokus neúspěšný. Zůstaly po něm ve spáře však 2 kruhy, což byl velice úctyhodný výkon.
Po nezdařilém pokusu na Hlásce se Erich Neumann pokusil zdolat jednu špičatou věžičku pod Paprikou, kterou tehdy nazvali Zückerkamin. Při pokusu o tento prvovýstup bylo nataženo postranní jištění zvané „Schwe-be“. Bylo přivázáno z jedné strany na strom, který rostl vpravo od věžičky a z druhé strany vlevo na menší věžičku, kterou museli pravděpodobně před tímto pokusem vylézt. Zückerkamin byl však i přes takové složité zajištění obtížný a Neumann byl opět neúspěšný. Další 3 roky se v Teplických skalách nelezlo.
Horolezectví má v naší oblasti opravdu bohatou historii. Podle písemných zpráv byli prvními horolezci, kteří se v Adršpašských skalách zasloužili o první výstupy, členové saských klubů K.V. Lössnitz, F.D.K.R. a K.V.B. 18. Do Adršpachu zavítali a strávili zde několik dní o Svatodušních svátcích v roce 1923.
V dnešní době už jsou téměř všechny skály vylezené. Horolezectví se stalo velmi oblíbeným druhem sportu a to i přes to, že lezení na pískovci je jiné, než na jiných typech hornin. Jiný je i způsob jištění, kdy se používají především vlastní jistící pomůcky, zejména textilní smyčky. Typický je také nízký počet trvale osazeného fixního jištění (kruhů) a redukovaná možnost doplnění dočasného jištění, což zvyšuje psychickou náročnost a rizikovost výstupů.
